Smysluplnost práce a roboti z lega

Zdroj: Ariely, D. (2011). Jak drahá je intuice? Praha: Práh. (Kapitola 2. – Jak důležitá je práce.)

Na základě zkušenosti několika svých známých se Dan Ariely rozhodl zkoumat pracovní motivaci, především jak ji ovlivňuje pociťovaná smysluplnost činnosti. V prvním experimentu skládali pokusné osoby roboty z lega (bitevní robot Lego Bionicle ze čtyřiceti dílků). Za prvního složeného robota dostali 2 dolary, za každého dalšího o 11 centů méně (tzn. za druhého 1,89 dolarů atd.), neměli žádný časový limit, mohli skládat, dokud jim to připadalo výhodné.

Respondenti byli náhodně rozděleni do dvou skupin. U první skupiny výzkumník umístil složeného robota vždy pod stůl, aby ho mohl rozložit později pro další osoby. U druhé skupiny (pracovně nazvaná Sisyfos) však výzkumník složeného robota rozložil přímo před zraky pokusné osoby, zatímco skládala dalšího. Osoby tak okamžitě viděly, jak zbytečná jejich činnost je.

Jak Ariely popisuje svoji metodu pro rozpoznání, zdali je práce pro respondenty smysluplná či nikoli? Použil takzvaný kachní test: když něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna a kváká to jako kachna, pak to asi bude kachna. Výzkumníkům šlo o relativní smysluplnost, nikoli o absolutní hodnoty.

A výsledky? Mezi skupinami byl prokazatelný rozdíl – účastníci z první skupiny průměrně složili 10,6 robotů a vydělali 14,40 dolarů. Oproti tomu osoby z druhé skupiny průměrně sestavily 7,2 roboty a získaly 11,52 dolary. Ariely a jeho spolupracovníci se dále zaměřili na souvislost mezi poskládanými roboty a oblibou lega mezi respondenty. V první skupině se potvrdila vysoká korelace, pokud respondenty skládání lega bavilo, vydrželi u sestavování robotu déle. Ve skupině Sisyfos však nebyla korelace takřka žádná. Ariely vyvozuje závěr, že demotivující pracovní podmínky mohou snadno zničit radost z práce i u nadšených a zapálených jedinců.

V knize jsem nenalezl informaci, zdali všichni roboti byli zcela totožní. Pokud by tomu tak nebylo, mohl se tento rozdíl projevit ve výsledcích. Ve skupině Sisyfos skládali účastníci stále dvě stejné skládačky, ve smysluplné skupině dostali vždy novou stavebnici. Věřím však, že Ariely by takto očividnou intervenující proměnnou nepřehlédl.

Vztah mezi motivací a smysluplností práce Ariely a jeho spolupracovníci detailněji zkoumali také v dalším experimentu. Tentokrát pokusné osoby hledaly na papíře pokrytém změtí písmen všechna místa, kde následovala dvě „S“ za sebou, na každém listu bylo takových dvojic deset. Pokud se respondentům podařilo všechny dvojice nalézt, dostali odměnu a mohli pokračovat dalším listem. Za první list byla odměna 55 centů, za každý další o 5 centů méně (za třináctý list už nebyla žádná odměna).

Účastníci byli rozděleni do tří skupin. První skupina se na papír vždy podepsala a výzkumník ji po vyplnění zkontroloval, než ji položil na hromadu ostatních vyplněných listů. Druhá skupina, anonymní,  se na list nemusela podepisovat a výzkumník ji odložil na hromadu okamžitě, aniž by ji věnoval pohled. A co třetí skupina, pracovně nazývaná skartovací? Zde se zkoušející na papír opět ani nepodíval a přímo před zraky respondentů jejich list skartoval.

V první skupině průměrný účastník dokončil 9,03 stránek, ve druhé 6,77 a ve třetí 6,34. Zbavit práci smyslu (a tak demotivovat například vlastní zaměstnance) je nečekaně snadné, stačí pouze práci druhých ignorovat. Dopad na pracovní motivaci je značný.

Jaký závěr Ariely z těchto experimentů vyvozuje? Motivace a radost z práce je významnější, než se běžně předpokládá. Klíčové jsou dva faktory (a nakolik jsou v dnešní době naplněné, to už posuďte sami):

• Zaměstnanec musí vidět hotový produkt, k němuž jeho práce směřuje.
• Za dobrý výkon musí být zaměstnanec pochválen.

Dobrý manažer by si měl, jak pravil už Hippokrates o lékařích ve starém Řecku, „udělat zvyk ze dvou činností – pomáhat, nebo aspoň neškodit“.

Komentář k původnímu článku

Zdroj: Ariely, D., Kamenica, E. et Prelec, D. (2008). Man’s Search for Meaning: The Case of Legos. Journal of Economic Behavior and Organization. Vol. 67, no. 3-4, pp. 671-677.

Článek, na kterém je kapitola z knihy založena, upoutá už svým názvem – na Franklův koncept vůle ke smyslu odkazuje nejen názvem jeho knihy, ale i podobností slov Legos x Logos. Zaujal mě Keynesův citát, kterým článek začíná, bohužel není uvedený zdroj (zkusím to dohledat v jeho obecné teorii).

If human nature felt no … satisfaction (profit apart) in constructing a factory, a railway, a mine or a farm, there might not be much investment as a result of cold calculation … Enterprise only pretends to itself to be mainly motivated by the statement in its own prospectus. (John Maynard Keynes)

Smysluplnost v práci zde autoři popisují jako splnění dvou faktorů:

• Recognition = někdo uzná dokončení daného úkolu (toto uznání nemusí být spojeno ani s finanční odměnou, ani s pochvalou – jde pouze o rozpoznání dokončení)
• Purpose = zaměstnanec rozumí, jak je jeho práce spojena s nějakým cílem

Autoři zrealizovali dva výzkumy, jejich výsledky byly takřka kompletně popsané už v knize. Přesto stálo zato článek otevřít:

• Překvapila mě velice jednoduchá metoda výběru respondentů – zpravidla se jednalo o postery v prostorách školy, studenti se následně sami přihlásili. Roboty skládalo 40 mužů, dvojice „S“ hledalo 104 respondentů, jak mužů, tak žen. Vzhledem k tomu, že se jednalo o experimentální design, kde výzkumníci náhodně přiřadili zkoumané osoby k jedné z úrovní nezávislé proměnné, nemusí být vliv tohoto způsobu výběru příliš velký. Přesto mě napadá, zdali jako studenti nejsme často více idealističtí a neklademe na smysl větší důraz..?

• Odměna, při které respondent skončí, tzv. vymíněná mzda (reservation wage), je nejnižší cenou, za kterou jsou respondenti ochotni vykonávat danou činnost. Postupné snižování odměn za stále stejný úkol je pěkný a jednoduchý způsob, jak vymíněnou mzdu měřit.

• Jak ukazuje graf, tyto rozdíly jsou v jednotlivých skupinách velmi výrazné. Zároveň standardní ekonomická teorie by naznačovala opačné rozložení vymíněných mezd – skupina, kde zkoušející papír kontroloval, se musela více snažit, aby úkol splnila správně. Oproti tomu skartovací skupina, kde zkoušející okamžitě zničil jakýkoli důkaz, zdali respondent zadaný úkol splnil správně či nikoli, mohla vyplňovat velmi ledabyle (anebo úplně podvádět). Podepsaná skupina musela vynaložit větší námahu, bylo by logické, kdyby také požadovala vyšší finanční odměnu. (Na druhou stranu, při kontrole listů anonymní skupiny nebyly nalezeny žádné chyby. U skartovací skupiny tato kontrola samozřejmě proběhnout nemohla, ale je možné, že také oni vyplňovali vše poctivě. I tak vedou výsledky k zamyšlení, co vlastně odráží výše mzdy…)